Chov a odchov aymary citronového

(a několik dalších poznatků z chovu)

Na jaře 2004 jsem získal z Německa dvouletý pár aymarů citronových, údajně chovný, který již měl mladé. Umístil jsem je do klece s rozměry 70 x 40 x 35 cm a posléze po získání místa do krajní voliéry 140 x 50 x 160 cm, kde sousedy z jedné strany byli v obdobné voliéře agapornisové etiopští (ty začátkem podzimu nahradil chovný pár aymarů šedoprsých). Po přemístění do voliéry, která je umístěná v rohu na nejklidnějším (a také nejchladnějším a současně nejtmavším) místě ptačí místnosti, ptáci očividně ožili.

8. června 2004

jsem pozoroval poprvé jejich páření. Ptáci se opakovaně pářili v mé přítomnosti, když jsem krmil. Jakmile jsem se k nim přiblížil s fotoaparátem, páření ustalo. V té době se také hodně zdržovali v budce. Protože jsem neměl k dispozici volnou ležatou budku, která se pro jejich hnízdění doporučuje, ve voliérce měli k dispozici kmenovou budku s vnitřním průměrem asi 12 cm, vysokou 25 cm s vletovým otvorem 5 cm, a překližkovou budku s dnem 13 x 13 cm, vysokou 20 cm, s vletovým otvorem také asi 5 cm. V obou budkách byla na dně vrstva hoblin. Do přírodního kmenu pár nikdy nevlezl, zato překližkovou budku zavěšenou uvnitř voliérky vedle krmných dvířek obsadil a trávil v ní mnoho času. Byl jsem pochopitelně zvědavý, zda ptáci již nesnesli vejce, ale snažil jsem se je minimálně rušit a prováděl jsem kontroly maximálně jednou za dva týdny.

23. srpna

jsem konečně v budce objevil 5 vajec. Pár byl stále v budce, jen po předložení čerstvé potravy samec vylézal a po chvilce se vracel do budky aby samičku nakrmil.

6. září

jsem z buky zaslechl poprvé hlas mladých. Byl poměrně nápadný a od toho dne jsem mladé slyšel prakticky každý den.

18. září

jsem provedl kontrolu budky a našel v ní tři dobře nakrmená mláďata, která jsem okroužkoval a vyfotografoval

12. října

všechny mláďata naráz opustila budku a od té doby se do ní vracela na noc, zatímco ve dne jen sporadicky.

Nyní jsem udělal chybu, protože jsem mladé po osamostatnění neoddělil, ale nechával je dále s rodiči ve voliérce. Od začátku listopadu se pár držel v budce i ve dne, zatímco mladí byli venku. Ty jsem nakonec odchytl až 5. prosince, kdy jsem při kontrole budky zjistil, že samice sedí na šesti vejcích. Mláďata se ovšem v očekávaném termínu nevylíhla a na Štědrý den, kdy se pár zdržoval mimo budku a nevracel se do ní, jsem odebral šest neoplozených vajec. Protože se mi i při prvním hnízdění zdálo, že pár se pravidelně páří také v budce, bylo mi nyní jasné, že všudypřítomná a značně pohyblivá mláďata pronásledující své rodiče do budky i ve voliérce neumožnila chovnému páru páření a snůška byla tím pádem neoplozená. Čekal jsem tedy, zda pár nasedne ještě do třetice. K mé radosti bylo 9. 1. 2005 sneseno první vejce třetí snůšky, ovšem to záhy zmizelo. Pár ovšem o pár dnů začal snášet znovu a 26. 2. jsem z budky zaslechl hlas mláděte. Bohužel v následujících dnes nastoupily největší mrazy této zimy a přes intenzivní topení mi teplota v chovné místnosti klesala v noci až k 10 stupňům.

Při kontrole 6. 3. jsem v budce nalezl jedno dvoudenní mládě a devět vajec, z toho sedm oplozených s velkými zárodky. Nebyl jsem si jistý, zda není některý ze zárodků živý a samici jsem nechal dále sedět. Zastydlou snůšku jsme bohužel musel 13. března vyhodit. Nezbývá než doufat, že se samice podnese ještě jednou v příhodnějším čase. Ke svým třem odchovaným mláďatům jsem sehnal protějšky, takže nyní mám v chovu 4 páry a čekám, jak se vydaří letní sezóna.

Pokračování 18. 7. 2005

Pár 1. Na konci dubna jsem v budce nalezl 5 vajec. Začátkem května jsme na 16 dnů odjížděl do zahraničí a byl jsme po návratu pochopitelně zvědavý, jak hnízdění probíhá. Po dobu mé nepřítomnosti u mne velmi poctivě krmil soused, kamarád a chovatel Vašek Hajšman, za což mu děkuji. Ono krmit obden dvě hodiny a dny mezi tím hodinu je zátěž pro každého.

Vrátil jsem se odpoledne a pelášil do ptačího pokoje. Byl jsme nadšený, když jsme z budky zaslechl jemný hlásek mláděte. Po pár dnech jsme udělal kontrolu a k mému nadšení objevil čtyři mláďata a jedno nevylíhlé oplozené vejce. Rodiče mladé krásně krmili, takže na začátku července z budky vylétla čtyři mláďata, všechno samičky. Dnes jsou stále ještě s rodiči, ale budu je muset oddělit, protože rodiče se krmí a samička chodí do budky, takže bych očekával další snůšku.

Pár 2. Po návratu z dovolené k mé radosti zasedl i druhý pár, snesl čtyři vejce a začátkem června se vylíhla postupně tři mláďata. Dnes jsou velká a dobře krmená v budce a čekám, že brzy vylétnou. Je to samec a dvě samičky.

Pár 3. Třetí pár snesl dvakrát během jara, snůška byla neoplozená, i když samička se snažili co mohla nalákat samce k páření. Pochází ovšem z mého odchovu loni v září a neměl zájem pářit. Ve věku kolem půl roku toho nebyl schopen. V polovině června samička začala snášel potřetí a tentokrát to vypadalo nadějně, ovšem nalezl jsme ji zcela vysílenou na dně voliéry s nesneseným vejcem. Dal jsme ji do budky, kde vejce do rána (bylo třetí v pořadí) snesla, ale ráno byla zase na dně a nemohla se vůbec pohybovat, byla vysílená a vyhublá.Oddělil jsem ji do malé klece a zde se k mému překvapení začala zotavovat, takže po dvou týdnech jsem ji mohl vrátit k samečkovi. Již od třetího dne se spolu zdržují v budce, zatím bez vajec.

Pár 4. Čtvrtý pár jsme měl do konce června ve společné proletovačce s mladými aymarami pruhovanými, oddělil jsme je začátkem července poté, co se uvolnila voliéra (po tirikách tovi). Zatím do budky nechodí, ale jsou ve skvělé kondici, tak třeba později... Věk na hnízdění rozhodně mají.

Pokračování 5. 10. 2005

Co se semlelo od prázdnin? Nejúspěšnější pár nasedl. Když se čtyři týdny nic nelíhlo, otevřel jsme budku a k mému smutku byla na vejcích mrtvá samice. Dodnes netuším proč. Tak jsem přišel o nejlepší pár. K chovnému samci doplním na příští sezónu samičku z páru č. dvě. Dvě samičky z tohoto hnízda jsem vyměnil v Holandsku za dva samce a sestavil dva nové páry, ty ale prodám, nemám dost místa.

Pár číslo dvě úspěšně vyvedl tři mladé (1,2). Jedna samička zamíří k samci z páru jedna, druhá byla prodána ze samečkem z páru jedna a další zatím mám se samcem z Holandska. Pár nasedl znovu, z pěti vajec se vylíhla 4 mláďata, ale zřejmě protože v budce byla mláďata z prvního hnízdění přežila jen dvě nejstarší, ostatní ušlapala. Je to zřejmě pár, doufám že nejmladší kus není sameček. Samců je nadbytek a tak nevím, zda jsme neudělal v Holandsku pitomou výměnu.

Pár číslo tři měl opět neoplozenou snůšku.Stále se drží v budce.

Pár číslo čtyři a pět (ten jsem sehnal během srpna, jsou to dospělí ptáci) zatím nic nedělají, dosud jsem je nezastihl v budce. Ale jeden z nich je aktivnější, dnes si kupříkladu při krmení probírali peříčka na zátylku. Třeba je to dobré znamení.

Krmení

Aymary citrónové krmím stejně jako ostatní malé jihoamerické papoušky směsí semen, tvořenou různými druhy prosa (40 %), lesknice (20 %), loupaného ovsa (20 %), malozrnné slunečnice (10 %), kardi (10 %) a semence ( pod 5 %). Ovšem u aymar citronových a šedoprsých se tato směs nesetkává s pochopením a dle mého pozorování všechny páry, které vlastním a které pocházejí z různých zdrojů, přijímají prakticky jen slunečnici a trochu kardi. Ostatní semena skutečně jen v době absolutní nouze (a někdy ani to ne), při omezení slunečnice se stávají málo aktivní, jsou načepýřené a měl jsem pocit, že uhynou hladem. Proto jsem směs (při vědomí si možných rizik) pro ně musel obohatit o slunečnici a její obsah jsem zvýšil asi na 30 %. Chci zde připomenout, že obdobně se u mne chovají například tirikové tovi, ovšem ti přijímají velké množství ovoce a míchanice, takže jsou schopni přežívat s relativně malým množstvím přijatých semen (vyžerou jen slunečnici a výjimečně kardi, nic jiného po řadu let, co je chovám, snad nikdy nepřijali, přestože se jedná o ptáky z odchovu), to ale u aymarů nepřichází v úvahu, neboť s výjimkou krmení mladých nejsou příliš nadšení ani z ovoce či míchanice. Mají přesto obden k dispozici směs nadrobno nakrájeného ovoce (základem jsou jablka a nalámané piškoty a střídavě dle momentální cenové dostupnosti pomeranče, mandarinky, hrušky, švestky, drobné bobuloviny a veškeré další ovoce a plody. Do směsi přidávám občas i máčené rozinky a pokrájené máčené či čerstvé fíky) a míchanici. Tu tvořím už řadu let ze strouhané mrkve a suché vaječné směsi, jednou či dvakrát v týdnu doplňované klíčeným zrním. Nejčastěji pšenicí nebo kupovanou směsí na klíčení, ze které ovšem aymarové vybírají jen menší část jako klíčené kardi, slunečnici a pšenici, zatímco třeba rýži paddy a luštěniny nepřijímají). K dispozici mají umělou sépiovou kost. Vitamíny přidávám do potravy naprosto sporadicky, při krmení ovocem a suchou vaječnou směsí, která je vitamíny i minerálními látkami dostatečně dotovaná, to nepovažuji za nutné.

Nosí si aymara do hnízda materiál?

Při kontrole budky s vejci či mladými jsem byl velice překvapený, když jsem na dně vedle původních různě rozmělněných hoblin nalezl i různé úlomky klacíků a lístečky, které pocházely z větviček papouškům nepravidelně nabízených. Ty museli do budky nanosit chovní ptáci a je tedy pravděpodobné, že se při hnízdění pokoušejí o jakousi stavbu hnízda, což jsem u aymarů pruhovaných nikdy nepozoroval.

Sbírají potravu na zemi?

Malí jihoameričtí papoušci, které chovám (papoušíček, aymara pruhovaný, tirika zelený a tovi, několik druhů pyrurů) prakticky nesletují ve voliéře na zem a potravu přijímají z asi metr nad zemí umístěných podložek. Co spadne na zem je odsouzeno k zániku. K mému překvapení aymarové citronoví s oblibou a často slétávají na zem, přestože voliérky jsou dost vysoké a úzké. Jakmile jedna slétne, brzy ji následuje druhá nebo celá rodina. Na zemi se pohybují podobně jako australské neofémy, kterým se nejen tímto v mnohaohledech velmi podobají.

Aymara citronový je velice milý a chovatelsky zajímavý pták, kterého mohu doporučit všem zájemcům o málo obvyklé a nepříliš dostupné papoušky. K jejich chovu stačí nevelká voliéra či větší klec, nejsou to příliš bázliví, zato ale nezvykle tišší ptáci. Pokud se podaří sestavit pár a chovatel bude mít dost trpělivosti, odchov by se mu měl občas podařit.